Národní park Ånderdalen

[4]Národní park Ånderdalen je charakteristický pro pobřežní krajinu v severonorském kraji Troms. Okolní hory porost parku do značné míry ovlivňují. Jejich svahy jsou neplodné, plné vřesovišt a rozptýlených břízek ve spodních polohách. Zdejší borovicové lesy se tak na první pohled zdají být na pokraji smrti, nicméně při bližším pohledu narazíme i na mladší a zdravější stromky. Přesto se letitost zdejšího porostu nezapře. Některé ze zdejších stromů, jsou dokonce až 500 let staré.

Vegetaci zde reprezentuje pouze několik druhů, ty jsou ale zastoupeny některými vzácnými orchidejemi. Malá různorodost zdejšího rostlinstva je dána především podložím z tvrdé žily, které produkuje chudou půdu. Připočteme-li k tomu vysoké srážky a nízké teploty, je jasné, že zde přežijí jen ti nejsilnější. V nejnižších polohách parku jsou borovicové porosty, často s kuriozně zkroucenými stromy, připomínajícími jakési panoptikum hrůzy, jež známe z filmových temných lesů.

Naproti tomu se v parku velmi dobře daří losí populaci a v některých řekách najdete mořské pstruhy a lososy. Také zdejší ptačí populace je relativně bohatá a rozmanitá. Vrány, havrani, několik druhů drozdů nebo kachny divoké jsou nejčastějšími zástupci místního ptactva.

Jak bylo již zmíněno, je park bohatý na losí populaci, která sem migrovala v roce 1940. Částečně domestikovaná stáda sobů prochází údolím mezi zimními a letními pastvinami. Z jiných savců můžeme jmenovat především červené lišky, lasice nebo vydry, prohánějící se ve zdejších řekách.

Pokud je známo, nebylo území parku nikdy nastálo obydleno, a tak je příroda opravdu nedotčená. Do roku 1600 sloužila jako loviště Sámů, žijících u ostrova Senja. V parku je několik značených turistických stezek. Pokud se po nich vydáte, počítejte s tím, že jdete do naprosté divočiny, kde s největší pravděpodobností budete sami.

[5] [6]

Foto: Národní park Ånderdalen, Severní Norsko, NATURFOTO.CZ [7]