View Larger Map [3]
Většina území národního parku je čistá divočina, která dokáže našim smyslům nabídnout nejrůznější druhy zážitků. Vysoké vrcholy s hlubokými údolími, ledovcovými kary a horskými jezery zdobí západní část parku. Na jihu oproti tomu najdeme divoké říční toky s krásnými vodopády a peřejemi, zatímco východ je spíše ve znamení oblých kopečků a rozsáhlých vřesovišť. Børgefjell je také jedním z mála míst, kde lze potkat jednoho z nejvíce ohrožených savců Norska, arktickou lišku.
Pokud se chcete s prostředím parku opravdu seznámit, měli byste si vyhradit několik dní, které pobytu v divočině věnujete. Navíc počítejte další dva dny na cestu tam a zpět z parku.
Počasí je tady opravdu nevyzpytatelné, takže je neradno podceňovat oblečení a vhodné vybavení. Na jihozápadě jsou velmi časté přeháňky, zatímco severovýchod je více kryt horskými hřebeny. Zimy jsou tu chladné a kruté, s nízkými teplotami a velkým množstvím sněhu. Sníh se zde objevuje často již v říjnu a ve vysoko položených místech se často drží do letních měsíců.
Jak již bylo řečeno je Børgefjell domovem stříbrné arktické lišky, nicméně mnohem početnějším predátorem je tu rosomák. Medvědi nebo rysi se na území parku zatoulávají jen vyjímečně. Pokud budete mít štěstí, pak můžete stříbrnou lišku vidět na vlastní oči. Užijte si ten moment, protože to obvykle netrvá dlouho. Tato jedinečná šelma si zaslouží veškerou ochranu, kterou jí můžeme dát. Od roku 1930, kdy byla uzákoněna chráněným živočichem, se její počty prakticky nezvýšily. Dnes zbývá pouze pár kusů a tento park je jediným místem, kde je populace schopna růstu. Kvůli své nádherné kožešině se stal lov polární lišky denním chlebem mnoha lovců i pytláků. Od roku 1900 jich tak bylo ročně zabito až 2000. Cena byla extrémně vysoká a nebylo výjimkou dostat za nepoškozenou kožešinu částku ekvivalentní běžnému ročnímu příjmu.
Datum založení: 1963
Rozloha parku: 1447 km2
Turistika:
V roce 1932 se norská turistická asociace (DNT) rozhodla, že území zůstane klasickou divočinou bez značených tras a chat. Pokud jste doteď byli zvyklí na lidskou přítomnost, která vás uklidňovala a dodávala pocit bezpečí, pak sem nejezděte. Jedná se o opravdovou divočinu, kde budete opravdu jen sami se sebou. Značených tras, stejně jako horských chat je tu pomálu a nenajdete na nich ani živáčka.
Po parku je možné se volně pohybovat a tábořit, pokud dodržíte standardní pravidla, kromě malé oblasti východně od jezera Namsvatn, zavřené of 20.června - 25.července, kvůli hejnům divokých hus, každoročně měnících své peří.