[3]Je libo vidět tygra nebo slona, prosím zaplaťte vstup do ZOO. Ale co si takhle naživo prohlédnout velrybu ve vodním živlu. Lov velryb byl po staletí zdrojem obživy. První souboje člověka s obrovskými kytovci probíhal ve člunech poháněných silnými pažemi veslařů a s harpunou přivázanou na lano. Velryby poskytovaly maso, kostice a hlavně drahocenný tuk. Ovšem od dob Melvillova Mobydicka se toho hodně změnilo.
Proti lodím poháněným parou a později silnými motory v kombinaci harpunovým dělem ztrácely postupně svoji šanci na přežití i ty nejsilnější velryby. Z osamocených velrybářských lodí se tak staly celé velrybářské flotily s „mateřskou“ - zpracovatelskou lodí (prakticky továrnou na moři) doprovázenou řadou harpunových lodí. Tímto způsobem ulovili velrybáři během prvních osmdesáti let 20. století přes 2 000 000 kusů. Vezmeme-li v úvahu nízkou rozmnožovací schopnost velryb ( samice za život porodí v průměru 7-10 mláďat ), je toto číslo astronomické.
Roku 1949 byla proto založena Mezinárodní velrybářská komise (IWC), která si kladla za úkol regulovat dopady velrybářství. Skutečný obrat ovšem nastal až v sedmdesátých letech pod velkým tlakem veřejnosti, kdy byl zakázán průmyslový lov téměř všech druhů velryb. Od roku 1985 platí celosvětový zákaz lovu kytovců. I tak ovšem některé země tento zákaz pod maskou lovu pro „vědecké účely“ obcházejí.
Jednou z tradičních velrybářských bašt byl také Island. Velrybářství poskytovalo obživu mnoha rodinám po celé generace a tyto tradice byly předávány z otce na syna. Po počátečním odporu velrybáři velmi rychle zjistili, že vozit turisty na pozorování velryb je neméně výnosná a hlavně ne tak náročná činnost. Právě díky tlaku veřejnosti neobnovil Island velrybářskou činnost ačkoliv již v roce 1992 z IWC vystoupil.
V Húsavíku na Islandu, kde jsem se pozorování zúčastnil je největší pravděpodobnost na plejtváky malé (minky whale) a na keporkaky. Plejtvák je plašší a tak z něho většinou vidíte pouze obrovský hřbet a ploutev, která mává na rozloučenou než se potopí do modrých hloubek zálivu. Ve výjimečných případech srovná své tělo s trupem lodi aby se podíval na ty podivné dvounohé tvory naklánějící se přes brlení paluby.
Narazíte-li na vzácnějšího keporkaka a bude-li mít dobrou náladu můžete se těšit na skutečnou show. Pohled na obrovského tvora, který se jen tak válí na mořské hladině a hraje si s ploutvemi skutečně bere dech. Podle místních propozic je se tu možné setkat i s vorvani a kosatkami. Nejvzácnějším „úlovkem“ je potom největší savec planety vůbec - plejtvák obrovský. A abychom nezapomněli na ty nejdovádivější, na delfíny. Pokud se v době plavby někde v zálivu vyskytují, budou určitě dělat společnost vaší lodi a zlepšovat náladu ve chvílích kdy čekáte na vynoření vaší velryby.
Pokud jste na Islandu a doposud jste neměli to štěstí na papuchálky, tučňáky severu, pak tady je to pravé místo. Kousek od Húsavíku je Puffin Island alias Papuchálkový ostrov, který je útočištěm obrovské kolonie těchto legračních ptáků.
Záleží pouze na vás jestli chcete obětovat nemalý peníz s nejistým výsledkem. Za tříhodinovou plavbu utratíte okolo 50 Euro. V letních měsících je nutná kvůli velkému zájmu rezervace. Jde to přes internet nebo telefonicky.
Jedna ze společností, které v Husavíku působí: http://www.gentlegiants.is [4]
Při zkušenosti dnešních „velrybářských“ posádek s jejich moderním vybavením je šance, že tato krásná zvířata zahlédnete veliká. Ale mohu vám zaručit, že pokud je uvidíte, budete mít vzpomínku ke které se budete často vracet.
[5] 
[6] 
[7]
[8] 
[9]